Mělník - Kokořín



Jeden z nejlepších srazů s pěknym programem v četně spanilé jízdy v okolí Kokořína.
Všechna čest pořadatelům...bylo to fakt pěkný.

               
První na Mělník dorazil Richard s Mantou,po něm moje maličkost a Líba
s holkama. Vybudovali jsme tábor a u grilu strávili příjemný večer

               
Druhý den se začali houfně sjíždět Oplíci různých typů a stáří.
Bylo na co se koukat. Od nás dorazil Lukáš, Oťas,Šagy,Viktor a Milánek.

               
Lukáš dorazil tentokrát bez Manty,(v Golfu) za to s pěknou dekorací v zadní části.
Ten model 400 samozřejmě všichni potřebujem....

               
Všechno se točilo kolem aut a s hodně letitym Rekordem se přijel podívat i Urby,
člen klubu Opel old school a pořadatel srazů z Rokycan.

               
Celkem se sešlo 5 Mantiček a 3 Ascony. Milánek se činil a vytáhl 2 Ascony.
Společné foto všech zůčastněných bylo trochu náročné ale nakonec se to povedlo.

               
Po obědě se všichni zůčastnění přesunuli na parkoviště vedle kempu, kde
proběhla jízda zručnosti. Po absolvování tohoto..nelehkého.. měření sil, dostala
každá posádka mapu Kokořínska bez vyznačených vesnic a itinerář s úkoly.

               
Trasa orientační jízdy vedla nádhernou krajinou Kokořínska s dominantou
hradu a všudypřítomných skal a rybníků.

               
Viktor mi dělal navigátora a zabloudili jsme snad všude...třeba začal číst intinerář
ve chvíli , kdy jsme hledané místo třeba už minuli...... nebo jsme hledali v poli
domek bývalé váhy se zpevněnou plochou...ten jsme našli hravě..ovšem když jsem

               
po zpevněné ploše tahal výfuk po zemi a párkrát škrtnul lipou..došlo nám,
že jsme určitě někde jinde.Ovšem i přes tyto...teda hlavně Viktorovo omyly
jsme do cíle dorazili v dost dobré náladě a dojeli i pár posádek.

               
Vyběhnout asi třista většinou dřevěných schodů do míst, odkud jsou vidět
krásné skalnaté útvary s názvem Pokličky, jsme narozdíl od jiných zvládli celkem bravurně.
Jsou ale i mezi námi tací, kteří do těchto míst vyslali jen své děti stim..
že schody musí běžet po dvou...a skoro jsme je dolu málem nesli....

               
V cílové stanici u závodní dráhy jsme se sešli a společně vyrazili spanilou jízdou
k nedaleké rozhledně. Procházka lesem a asi 200 schodů nás neodradilo...

               
... od zdolání tohoto výškového bodu. Pohled z této výšky do krajiny je vždy neposatelný,
stejně jako chuť nanuka nechtěně vydaného od obsluhy rozhledny.

               
Večer u tomboly jsme se taky docela pobavili...i když nic nevyhráli.
Holt štěstí nechodí po horách.. ani po lidech.....nýbrž se zaseklo u stolu číslo 1.....

               
Jak dopadl náš vědomostní test to... nevim, ovšem o Německé řece Asconě jsem
fakt nikdy neslyšel. Napadá mě však, že by jsme měli otevřít starý katalogy
aut a ujasnit si typy Kadettů..Rekordů..Commodorů....

   
A k této fotografii bych chtěl říci jenom tolik:...že navigátor...kterej se bojí rychlé jízdy
v Mantě, by si měl uvědomit, že je nebezpečnej nejen sobě ale celé posádce vozidla.
Vždyť ruku na srdce..Šagy...Manta se dá rozbít o strom tak snad ..
.........jen jednou za deset let...........


ps:Viktore..sorry ale musel jsem napsat... jak to všechno bylo.
..no a když budeš s mapou pilně trénovat, jsem ochotnej dát ti další šanci...