4.Dankův memoriál

výlet do Německa

12-13-8.2011


Po pátečnim večírku a grilovačce,bylo ráno hodně těžký a plány,že vyrazíme
spanilou jízdou na sraz do Německa kolem 10 hodiny..celkem nereálný..

   

Jo, dětem se to vstávalo..ty seděly v Mantách už snad ráno od 7 hodin.
Dali jsme se dohromady a kolem poledne se začínali řadit na hlavní.

           

Než jsme seřadili všech 10 aut,projel kolem jeden známej a zatroubil na pozdrav.
Auta na špici pojala dojem, že je to signál ke startu a než Líba stačila nastartovat
Danovu Mantu,byla část konvoje pryč..

   

Dostihli jsme se až na druhé pumpě po pár kilometrech, jelikož Šátek utrpěl
velikou ztrátu chladicí kapaliny u své Mantomegy a ve spěchu ji doplňoval.
A už to začíná..spanilá jízda směr Německo přes Cínovec. Jelo se krásně..lehce
svižně..pořadatelské vozidlo Vectra A turbo s Martinem a Alexem udávala tempo
a zároveň téměř akčně pořizovali filmové a fotografické momentky našich strojů .

       

V jednom poslednim nejprudšim stoupání těsně pod vrcholem..pár metrů za ostrou
vracečkou jsem dostal potřebu, pohrát si se zadní částí svého vozu výkonem motoru.
To mi bylo osudné,neboď po krátkém zrychlení v mém motoru zaškubalo...a ztichnul..
Setrvačností jsem se vyšplhal ještě pár metrů do kopce, než jsem se úplně zastavil.
Tak to jsem nečekal..to se mi ještě nikdy nestalo...byl jsem z toho v šoku, z kterého
mě probralo až Viktorovo veselé křepčení a jeho nehraná upřímná radost...:

Olaláá..co se ti to stalo??..tobě nejede Manta?..to snad není možné..cha chaá..já si
to budu muset natočit na mobil..neboj jednou se tomu oba zasmějeme ..chachaá
......jak kdybych ty slova už někde slyšel...
Po pár minutách jsem zjistil,že jen rupla hlavní pojistka palivového čerpadla a jelo se dál.

           

Výměna nutných platebních prostředků u šikmookých spoluobčanů a jsme v Německu.
Trošku bloudění a opětovné roztrhání našeho konvoje bylo korunováno objevením cíle.
Opel sraz na poli u Waltersdorfer Straße, Liebstadt. Sraz nebyl z největších, ale o to víc bylo
vítání německých fandů klasických Opelů..kterých tam moc nebylo..příjemnější.

   

           

Hloučky zvědavců neustále proudily a chtěly vidět naše vozy až jsem měl obavy,
že se k samotné prohlídce ostatních vozů snad ani nedostanem.

   

Nakonec jsme přece vyrazili a hned nás a hlavně děti, zaujala zajímavá expozice ukázky stylu RAT.

           

   

           

Jak už jsem psal někde jinde..Milan u buřt stánku zaujal svym zajímavym tetovánim
skupinku zkérovaných výrostků...kteří pohledem na jeho velblouda, docela nechápali...

           

   

           

           

Nejvíc přiznivců u své Manty měla Libuška a taky Šátek musel neustále otvírat kapotu
a ukazovat, že pod slupkou Manty se vlastně skrývá kompletní Omega!!

   

           

   

Podivné divoženky nás Hawaiiským kvítím po celý den lákaly do společenské místnosti
na večerní program zakončený zřejmě nějakým moc pěkným vystoupenim..

           

Po pátku byl tento výlet vyčerpávající pro všechny..hlavně pro Alexe, který se obětoval
a věnoval se dětem...strejdo Alexi, to byl náš nejkrásnější den na světě...!!

           

I Milánek usnul v dost zvláštní poloze :-D :-D

   

Když byl Alex v nejlepšim..přišla skupinka Němců, kteří byli zvědavý co má Jarda pod
kapotou a prosili jestli může natočit motor...Alexi sorry, ale kdo měl vědět že tam spinkáš? :-D :-D

...mezi námi kamarády Alexi...žádný němci tam nebyli..kluci si z tebe dělali srandu..

           

Obdivovali jsme místní vystavené a pěkně upravené Mantičky a rovněž nám neutek
hodně zvláštní týpek z té tmavě modré....takovej něco jako.. rytíř temnot..

           

           

   

Na sklonku večera jsem se málem potrhal smíchy...zvedl jsem oči od jídla
a před autem stáli dva Alexové....podobný a stejný košile. Němec si toho hned všiml,
taky se rozesmál..Alexe objal a společně se nechali vyfotit.
Nechci nějak malovat čerta na zeď,ale zkontrolovala jsis Káčo Alexe?..je to fakt on?... :-D

           

Zůčastnili jsme se Německé klubové schůze a zabrali ve společenské místnosti nejlepší
stůl. Přednášel nějaký jejich pamětník a povídání bylo nekonečné..zůčastněně jsme se smáli
spolu s ostatními jeho vtípkům nerozumíc téměř ani slovo a přemýšleli,jak se z plnýho sálu
nenápadně vytratit. Pak jsme předvedli Německym klukům, Svěrákovskej ..vichr z hor..

   

           

   

A už se jede domu. Zastávka v blízkém městečku na vyhlášenou tureckou masovou
specialitu..jakejsi kebab..kterej jsme si nenechali ujít. Mezi náma....toho masa bylo tolik,že mi
bolí břicho ještě teď.

           

Večer jsme po zajímavé lehké honičce skončili u Danka v servisu
a někteří znás pokračovali v zapíjení příjemně prožitého Danova memoriálu.
Dokonce se objevil i ztracený syn..Láďa.

   

To jsou naše Manta modelky...