|
|
|
|
|
Opel Manta B
Ještě jednou se vracíme ke sportovně střiženým vozům Opel Manta - tentokrát si připomeneme druhou generaci atraktivních kupé klasické koncepce,jež se vyráběla v letech 1975 až 1988.
Automobily Manta a Ascona druhé generace byly představeny v srpnu 1975.Vyznačovaly se prodlouženým rozvorem (2518 mm) a rozšířeným rozchodem kol vpředu i vzadu,nové karoserie obou typů byly prostornější.Nezměnila se klasická koncepce s poháněnou tuhou zadní nápravou a zachována zůstala i stávající paleta motorů a převodovek.Nová Manta (dnes označovaná jako Manta B) byla dlouhá 4445 mm,široká 1670 mm a vysoká 1330 mm.Od své starší sestry se odlišovala poněkud ostřejšími liniemi karoserie,ale také větším komfortem.Objem nádrže paliva vzrostl na rovných 50 l,zavazadlový prostor se lehce zvětšil na 0,38 m3.Oficiálně bylo kupé homologováno jako pětimístné,odborný tisk však jeho obsaditelnost nadále nejčastěji popisoval vzorcem 2+2.V říjnu 1975 vstoupila nová manta i na britský trh.Tam se prezentovala jinak tvarovanou přídí a označením Vauxhall Cavalier Coupé,zatímco Vauxhall Cavalier byl britskou verzí typu Ascona B se stejnou přední částí karoserie.V létě 1976 se manta rozloučila s tradičními emblémy rejnoků na předních blatnících.Zároveň byl motor 1,6 l o výkonu 55 kw nahrazen pružnějším čtyřválcem 1,9 l stejného výkonu.V sezóně 1976 zaznamenalo atraktivní kupé prodejní rekord - za jediný rok se tehdy prodalo více než 114 tisíc vozů
 Manta.Byl to však výsledek výjimečný.Už v následující sezóně navzdory rozšíření a zkvalitnění nabídky prodej poklesl na 82 tisíc vozů a v roce 1978 na 64 tisíc.Od ledna 1977 se špičkový motor 1,9 l se vstřikováním paliva a výkonem 77 kw montoval nejen do nejdražších verzí GT/E a Berlinetta,ale i do poněkud levnější verze Manta E.Od srpna 1977 začal postupný přechod na nové motory dvoulitrového objemu.Vrchol nabídky tvořil čtyřválec 2,0 l se vstřikováním paliva,který dával 81 kw,zatímco tentýž dvoulitr v karburátorovém provedení nabízel výkon 74 kw.Poslední starší čtyřválec 1,9 l zmizel ze scény na jaře 1978,kdy jej nahradila další karburátorová verze motoru 2,0 l,tentokrát naladěná "jen" na 66 kw.V září 1978 se na scéně objevila Manta CC (zkratka označení Combi Coupé) s mírně zkrácenou karosérií (délka 4384 mm) opatřenou nahoru vyklápěcími třetími dveřmi ve splývavé zádi.Při jízdě jen dvou osob na předních sedadlech se sklopením zadního opěradla dal objem zavazadlového prostoru zdvojnásobit na 0,765 m3.Nádrž paliva však konstruktéři museli přemístit pod podlahu zavazadelníku za zadní nápravu.Manta CC se zpočátku prodávala v provedení L nebo Berlinetta,přičemž paleta motorů sahala od 1,2 až do 2,0 l,s výkonem 44až 81 kw.Od února 1979 nejmenší čtyřválec OHV 1,2 l nahradil modernější motor 1,3 l s rozvodem OHC.Vedle základní verze o výkonu 44 kw se od jara 1980 motor 1,3 l objevil i v úpravě nabízející 55 kw a spolu s dvoulitrem o výkonu 74 kw se objevoval pod kapotou nové levnější verze pro mladé -Manty GT/J.
 Po letních prázdninách roku 1981 se začala vyrábět zcela nová Ascona C s motorem vpředu napříč a pohonem předních kol.Manta si však nadále zachovala klasickou koncepci s poháněnou zadní nápravou.Počátkem jara 1982 prošla omlazovací kúrou,dostala větší nárazníky,nově tvarovanou příď se spoilerem a masku se čtyřmi vodorovnými otvory (dosud byly jen dva).Špičková verze GT/E se navíc mohla pochlubit i spoilerem na zádi (ten se o rok později začal montovat na všechny vozy Manta).Novinkou sezóny 1982 byl motor 1,8 l o výkonu 66 kw,od podzimu téhož roku se do verzí s motorem 1,8 l a 2,0 l standartně montovala pětistupňová převodovka.V nabídce na přání však nadále figurovala i třístupňová samočinná.Inovace v roce 1983 dokázaly přechodně zvýšit prodej stárnoucích kupé na více než 32 tisíc kusů,záhy však přišel další pokles.V roce 1985 se jich prodalo už jen asi 16 tisíc.Od léta 1985 nabídku tvořily pouze dvě varianty:GT (s motorem 1,8 l) a GSi,která nahradila dřívější GT/E,z níž převzala dvoulitrový motor se vstřikováním paliva o výkonu 1,8 kw.Výroba kupé Manta druhé generace pokračovala v belgické závodě GM v Antverpách až do června 1988.Celková produkce se za třináct let přiblížila číslu 535 tisíc,z toho bylo přes 95 tisíc vozů se splývavou zádí a označením Manta CC.Během let vznikla pestrá škála variací na téma Manta B,z nichž mnohé vyšly z ladičských dílen Steinmetz a Irmscher.Zajímavostí z počátku osmdesátých let bylo třídveřové sportovní kombi Klostermann Cargo,ta na zakázku z kupé Manta vytvářel karosář Harald Klostermann.Přestavbu kupé Manta B na kabriolet s ochranným obloukem nabízela např. firma ASB z Gelsenkirchenu,zatímco v závěru kariéry se Manta v úpravě firmy Mantzel dočkala i montáže třílitrového šestiválce z typu Senator.Delší zmínku by zasloužily soutěžní vozy Manta 400,jimž od roku 1983 připadla nelehká úloha převzít štafetu od mimořádně úspěšných automobilů Ascona 400.Na tomto místě si připomeňme alespoň dva úspěchy v seriálu mistrovství světa.V závěru sezóny 1983 obsadil Jimmy McRae s vozem Manta 400 třetí místo v cíli britské RAC Rally a na jaře 1984 pak finský matador Rauno Aaltonen dojel druhý na Safari rallye po honičce s vítěznou "čtyřkolkou" Audi Quattro švédského šampiona Bjorna Waldegaarda.Potom co Manta B v létě 1988 zmizela ze scény,si milovníci sportovně střižených vozů Opel museli skoro dva roky počkat na její nástupkyni.Až v červnu 1990 se začala prodávat nová Calibra,kupé s předním pohonem (nabízené i ve verzi 4 x 4) konstrukčně blízké typu Vectra,jež se veřejnosti poprvé představilo v září 1989 na frankfurtském autosalonu.
|
|
||||
 |
