Příště s tebou zase nepojedu…


Josef Král je nejen velice zkušeným spolujezdcem, ale též vynikajícím vypravěčem.
A když na nedávné Jänner Rallye usedl na horké sedadlo historické Ascony vedle podobného
showmana Jiřího Petráška, zrodila se pořádná snůška zážitků.

Celé to začalo ale daleko dřív a poměrně nenápadně. Kdo viděl „souboj“ Jirky Petráška a
Nikiho Glisice o přízeň diváků na Pražském Rallysprintu, tomu je naprosto jasné, že tihle
dva jsou „z jednoho vejce“, a že si rychle porozumějí i bez jazykových znalostí… ...
„Rozdáme si to zase v lednu na Jänner Rallye! A v sobotu večer to tam pak taky pořádně
rozjedeme!“, přísahali jsme si všichni v pokročilou noční hodinu ve „strahovském stanu“…
(Nikimu a Alfredovi se u nás zjevně zalíbilo). Pravda, alkohol je sice metla lidstva,
ale nevídaným způsobem zvyšuje naše schopnosti pohovořit cizími jazyky…

   

„Jänner Rallye je českými jezdci všeobecně pokládána za velkou výzvu. Pneumatiky s hřeby
jsou v podstatě použitelné jen na této soutěži, a kdo se chce v Rakousku opravdu svézt
a ještě k tomu držet krok s domácími, musí si pořídit hned několik sad, které mu pak v garáži
zbytek sezóny překáží…

Spolujezdce měl Jirka zajištěného, a tak měl dost času na pořádnou „technickou přípravu“.
Ta spočívala zejména ve vykopnutí zadního blatníku (promáčknutého na Strahově) do
původního tvaru a v přelepení nových šrámů bílou lepicí páskou… Ve Freistadtu jsme spolu
s Jirkou i s asconou byli už v roce 2006 (třetí den jsme odstoupili na převodovku), a tak jsem
si byl jistý, že Jirka ví přesně, co má nachystat… Ale klidné Vánoce to pro mě ani tak nebyly…

„Snad nebude mít tu drzost, chtít jet Jänner Rallye s těmi pneumatikami, co měl v Praze,
natož tenkrát na Jänneru,“ budil jsem se zpocený ze spánku

   

„Jedenáct!“ zněla Jirkova suverénní odpověď na moji otázku, kolik tedy doopravdy budeme
mít na Jänner gum (moc dobře věděl, že to myslím vážně, že po minulé zkušenosti s ním ve
Freistadtu bez pořádné zásoby pneumatik nepojedu…). „Tak to jsi mě příjemně překvapil, to
jsem nečekal…“ přestal jsem po tomto ujištění být ostražitý, zvlášť, když mě Jirka požádal,
abych s Nikim domluvil, jestli by nám před závody někde u nich nezajistil nastřílení hřebíků
do gum… Jedenáct gum je na první půlku závodu celkem dost, a déle ascona stejně nevydrží…

   

Jedinou věc, kterou jsme si po mnoha telefonátech s Nikim měli přivézt svoji, a sice plachtu
pod závodní auto do servisu, tak tu Jirka v Praze zapomněl… A když nám pak Nikiho mechanici
chtěli natankovat, zjistilo se, že vlastně nemáme ani kanystry…
Takže se ze mne stal i plánovač-logistik, neboť čerpání benzinu bylo povolené na přejezdech
jen asi u tří čerpaček (jako bych neměl dost svých starostí s počítáním okruhů, že…). A pak,
dovedete si jistě představit těch nedorozumění, když jsem načerpaný benzin šel zaplatit
k pokladně s už nataženou nehořlavou kuklou na hlavě…

   

Při prvním průjezdu halou ve Freistadtu jsem pak poprvé začal vnímat, že tam má Jirka dost
fanoušků. Že je Jirkova Ascona v německy mluvících zemích vždycky populární, to jsem věděl,
ale tohle bylo něco jiného. Tihle mávali rukama nad hlavou a vykřikovali: „Prager Rallysprint!!!“
Jirka to musel vědět taky, protože kvůli nim při čekání na vjezd do haly opravil na mé straně
promáčknuté dveře. Podíval se nalevo, podíval se napravo, přitočil se zády ke dveřím a mírně
udeřil pěstí do předního blatníku. „Lup!“ ozval se dutý plechový zvuk a dveře se ochotně vrátily
do původního tvaru… Dal jsem mu palec nahoru, je vidět, že to auto fakt zná…
(takto jsme příští dva dny moji stranu rovnali ještě několikrát).

Do vrat haly zásadně najížděl elegantním smykem. „Přece tam v tom úzkém nebudu nadvakrát
couvat jako všichni ostatní. A kromě toho mi tam nejde dát zpátečka…“ reagoval na řvaní
nějakého místního pořadatele, který měl strach, že jim ta tři metry vysoká úzká vrata zbouráme.
Pravda, míjel je předkem vždycky jen tak o deset centimetrů…

   

Když jsme pak o pár minut později dojeli do seskupení v Unterweissenbachu, přišel k nám mitfára
z myšáka startujícího za námi, a ptal se, jestli na těchto pneumatikách fakt pojedeme. „No, já jen že
tam vzadu už nemáte žádný vzorek…“, donutil nás přestat rozdávat kartičky a podepisovat se
místní omladině… „Podívej se na ty hajzly, už ani pod to auto se v servisu nesehnou…“ bručel si
Jirka do přilby, když jsme před startem RZ 13 narychlo měnili kolo za poněkud méně ojetou
rezervu… „Pak nemáme bejt pořád venku mojí stranou…“ procedil jsem skrz zuby, když jsem při
pohledu zblízka zjistil, že ta definitivně ojetá pneumatika měla rok výroby 1986…

Je to jen pár odstavců, nádherného popisu soutěže z místa spolujezdce vozu Opel Ascona
a určitě stojí za to,si celej článek přečíst na těchto stránkách ,které se věnují závodům rallye.

http://www.ewrc.cz/ewrc/show.php?id=15993&title=priste-s-tebou-zase-nepojedu"